Štěpán z Adoainu (1808–1880)

Pedro Francisco Marcuello se narodil Janu Josefovi Marcuellovi a Františce Zabalzové 11. října 1808 ve vesnici Adoain v pamplonské diecézi. Při křtu dostal jméno Pietro Francesco. Byl křesťansky vychován, ve dvaceti letech vstoupil do Řádu menších bratří kapucínů, hábit přijal 28. listopadu 1828 a s ním i jméno Štěpán. Se skvělým prospěchem vystudoval filozofii a teologii a byl dne 22. prosince 1832 vysvěcen na kněze. Jeho představení u něj rozpoznali mimořádné schopnosti pro kazatelskou činnost, a proto mu velmi brzy svěřili službu kazatele.

Když byly ve Španělsku roku 1836 zrušeny řeholní společnosti, musel klášter v Pamploně opustit a utéct do Itálie, do Senigallie. Odtud byl na přání papeže Řehoře XVI. poslán společně s dalšími spolubratry na misii do Venezuely, kam dorazil v červenci 1842.

Nejprve byl farářem ve vesnici Parapara, od roku 1843 začal kázat lidové misie v různých místech a městech. Protože se přetahoval, onemocněl a odjel do Francie, ale o tři roky později, v září 1847, se do Venezuely vrátil. Ihned začal kázat misie a vybudoval tři vesnice pro indiány.

V letech 1851 až 1856 působil na Kubě, kde kázal devadesát pět lidových misií a požehnal šest tisíc sto čtyřicet manželských svazků. Jeho silné a odvážné kázání, především proti konkubinátu, proti němu zvedly vlnu hněvu nepřátel a civilní vlády. Byly proti němu šířeny nepříliš lichotivé informace, ale ve sv. Antonínu Maria Claretovi měl naštěstí skvělého obhájce.

V letech 1857 až 1872 působil v Guatemale a v Salvadoru, kde kázal sto dvanáct lidových misií a požehnal 13 349 manželským svazkům. Roku 1868 byl jmenován generálním komisařem misií ve Střední Americe. Přesto byl ze Salvadoru vyhoštěn a vrátil se do Guatemaly. Díky nadšenému obdivu lidí byl zakrátko povolán zpátky do Salvadoru. Byl však znovu vyhoštěn a přesídlil do Kalifornie, kde byl hostem místních jezuitů.

Roku 1873 odjel zpět do francouzského kláštera v Baioně. Ve stejném roce se mohl definitivně vrátit do své vlasti, do Španělska, kde po dobu sedmi let, až do své smrti, pokračoval úspěšně v kazatelské činnosti. Díky jeho taktu a moudrosti získali kapucíni znovu některé zrušené kláštery: Sanlúcar, Pamplona, Arenys del Mar, Antequera, Masamagrell, Andujar a Lucena. 5. května 1879 byl jmenován provinčním komisařem Andalusie a generálním vicekomisařem Španělska.

Během svého pobytu v Sanlúcaru de Barrameda vážně onemocněl a dne 7. října 1880 zemřel. Kauza jeho blahořečení byla zahájena papežem Piem XII. dne 8. října 1956.