Štěpán z Adoainu (1808–1880)

Štěpán z Adoainu (1808–1880)

Pedro Francisco Marcuello se narodil Janu Josefovi Marcuellovi a Františce Zabalzové 11. října 1808 ve vesnici Adoain v pamplonské diecézi. Při křtu dostal jméno Pietro Francesco. Byl křesťansky vychován, ve dvaceti letech vstoupil do Řádu menších bratří kapucínů, hábit přijal 28. listopadu 1828 a s ním i jméno Štěpán. Se skvělým prospěchem vystudoval filozofii a teologii a byl dne 22. prosince 1832 vysvěcen na kněze. Jeho představení u něj rozpoznali mimořádné schopnosti pro kazatelskou činnost, a proto mu velmi brzy svěřili službu kazatele.

Když byly ve Španělsku roku 1836 zrušeny řeholní společnosti, musel klášter v Pamploně opustit a utéct do Itálie, do Senigallie. Odtud byl na přání papeže Řehoře XVI. poslán společně s dalšími spolubratry na misii do Venezuely, kam dorazil v červenci 1842.

Nejprve byl farářem ve vesnici Parapara, od roku 1843 začal kázat lidové misie v různých místech a městech. Protože se přetahoval, onemocněl a odjel do Francie, ale o tři roky později, v září 1847, se do Venezuely vrátil. Ihned začal kázat misie a vybudoval tři vesnice pro indiány.

V letech 1851 až 1856 působil na Kubě, kde kázal devadesát pět lidových misií a požehnal šest tisíc sto čtyřicet manželských svazků. Jeho silné a odvážné kázání, především proti konkubinátu, proti němu zvedly vlnu hněvu nepřátel a civilní vlády. Byly proti němu šířeny nepříliš lichotivé informace, ale ve sv. Antonínu Maria Claretovi měl naštěstí skvělého obhájce.

V letech 1857 až 1872 působil v Guatemale a v Salvadoru, kde kázal sto dvanáct lidových misií a požehnal 13 349 manželským svazkům. Roku 1868 byl jmenován generálním komisařem misií ve Střední Americe. Přesto byl ze Salvadoru vyhoštěn a vrátil se do Guatemaly. Díky nadšenému obdivu lidí byl zakrátko povolán zpátky do Salvadoru. Byl však znovu vyhoštěn a přesídlil do Kalifornie, kde byl hostem místních jezuitů.

Roku 1873 odjel zpět do francouzského kláštera v Baioně. Ve stejném roce se mohl definitivně vrátit do své vlasti, do Španělska, kde po dobu sedmi let, až do své smrti, pokračoval úspěšně v kazatelské činnosti. Díky jeho taktu a moudrosti získali kapucíni znovu některé zrušené kláštery: Sanlúcar, Pamplona, Arenys del Mar, Antequera, Masamagrell, Andujar a Lucena. 5. května 1879 byl jmenován provinčním komisařem Andalusie a generálním vicekomisařem Španělska.

Během svého pobytu v Sanlúcaru de Barrameda vážně onemocněl a dne 7. října 1880 zemřel. Kauza jeho blahořečení byla zahájena papežem Piem XII. dne 8. října 1956.

Přejít nahoru
KAPUCÍNI
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.