Bl. Symforián Ducki (1888–1942)

Narodil se 10. května 1888 ve Varšavě, byl synem Juliána Duckého a Marianny Lenardtové. Na křtu, který byl slaven 27. května téhož roku, dostal jméno Felix. Základní školu navštěvoval v rodné Varšavě.

Když se roku 1918 kapucíni vrátili do svého kláštera, který museli opustit po jeho zrušení carem v roce 1864, Felix, který o sobě říkal, že “už dávno je řádovým aspirantem”, se k nim připojil. Nejprve byl aspirantem a byl velmi užitečný při obnově kláštera; v červnu 1918 se stal postulantem. Po dvouleté zkušební době začal dne 19. května 1918 v Nowem Miastě noviciát a přijal jméno Symforián. Po roce noviciátu složil dne 20. května 1921 časné sliby a sloužil jako laický bratr v klášterech ve Varšavě, Łomżi a znovu ve Varšavě (od 27. května 1924) až do svých slavných slibů, které složil 22. května 1925.

Ve Varšavě nejprve zastával úřad výběrčího almužen pro stavbu menšího semináře svatého Fidela, potom byl na dlouhou dobu jmenován bratem doprovázejícím provinciálního ministra. Měl prostý a přátelský charakter, lehce získával sympatie lidí a tedy i nové přátele řádu. I přes to, že žil velmi činným životem uprostřed lidí, nikdy neztratil ducha modlitby a zbožnosti, takže byl znám svou horlivou a hlubokou modlitbou. Obyvatelé hlavního města si jej velmi vážili.

Když vypukla druhá světová válka, bratr Symforián se staral, aby nechybělo nic, co potřebovali jeho bratři i chudobní lidé. Tak to dělal až do 27. června 1941, kdy gestapo zatklo všech 22 kapucínů v hlavním městě. Symforián byl nejprve internován ve věznici Pawiak a od 3. září v Osvětimi. Měl robustní postavu, a proto daleko hůře snášel hlad a byl také více šikanován, na což reagoval klidným mlčením. Ubohé potravinové příděly, které Němci rozdávali, pokrývaly nejvýše čtvrtinu lidských nutričních potřeb. Po sedmi měsících byl odsouzen k pomalé smrti.

Jednoho večera, když Němci bestiálním způsobem vraždili vězně a rozbíjeli jim hlavy obuškem, Symforián se postavil proti nim a udělal nad nimi znamení kříže. Očitý svědek, vězeň Czesław Ostańkowicz, prohlásil, že nejprve se užasle zarazili a potom vydali příkaz, aby jej zmlátili. Bratr Symforián dostal obuškem do hlavy a padl na zem, mezi Němce a vězně. Za pár okamžiků vstal a znovu udělal znamení kříže. Pak ho ubili. Bylo to 11. dubna 1942. Díky Symforiánově smrti hrůzné ubíjení vězňů skončilo a tak bylo zachráněno více než patnáct vězňů. Ti s velkou úctou naložili tělo bratra Symforiána spolu s ostatními ubitými na vůz a odvezli je ke kremační peci, kde byli spáleni. Svou mučednickou smrtí Symforián prokázal své hrdinství, vyznal víru v Nejsvětější Trojici a zachránil životy svých spoluvězňů.