TommasoSaleh

Bl. Tomáš Saleh

Služebník Boží Tomáš (občanským jménem Géries) Saleh se narodil ve stejné libanonské vesnici Baabdath pravděpodobně 3. května 1879 jako pátý ze šesti synů. V následujících dnech byl pokřtěn a biřmován byl 19. listopadu 1893. Také on, přitahovaný příkladem bratří, se rozhodl stát se kapucínem a misionářem. Spolu se svým spolubratrem, služebníkem Božím Leonardem Melkim, vstoupil 28. dubna 1895 do menšího semináře svatého Štěpána, kde 2. července 1899 oblékl kapucínský hábit a 2. července 1900 složil své první sliby. Filozofické a teologické studium dokončil v klášteře v Bugià, kde složil věčné sliby 2. července 1903. 4. prosince 1904 byl vysvěcen na kněze. Závěrečnou zkoušku složil 23. dubna 1906 a byl přidělen spolu se služebníkem Božím Leonardem Melkim ke stejné misii v Mezopotámii.

Jeho misijní život se odehrával ve městech Mardin, Kharput a Diarbekir, kde se horlivě se věnoval zpovědní službě a kázání, vyučování, vedení školy, pastoraci mládeže a třetímu františkánskému řádu. 22. prosince 1914 byl spolu se svým spolubratrem a několika sestrami vyhnán z konventu Diarbekir a uchýlil se do konventu Orfa. Dva roky statečně čelil policejní šikaně a ve městě přežil dvě série masakrů křesťanů. 4. ledna 1917 byl spolu se svými spolubratry zatčen na základě obvinění, za to, že ukrývali významného arménského kněze, že ho tak zachránili před jistou smrtí, a také za držení zbraně, což bylo obvinění falešné. Obě obvinění vyústila v rozsudek smrti pro služebníka Božího, který byl přesouván z jednoho místa na druhé, snášel všemožné násilí a týrání, až onemocněl tyfem. Když dorazil, úplně vyčerpaný, do Marash, zemřel pravděpodobně 18. ledna 1917, když nabádal své společníky, aby důvěřovali v Pána, a zopakoval svou prosbu Kristu v eucharistii, aby mohl nést utrpení arménského kněze.

Nepřátelské nastavení vůči křesťanům a období pronásledování se vyskytovaly v různých částech Osmanské říše obecně a v oblasti Mezopotámie obzvláště od roku 1894, kdy masakry organizovala nebo vyvolávala sama ústřední vláda. S vypuknutím první světové války se pronásledování církve rozšířilo, bylo systematické a násilné, vyšel najevo plán masové deportace a vyhlazování, a stalo se tak „první genocidou dvacátého století“ (prohlášení svatého Jana Pavla II. a Kerekina II., 27. září 2001). Vraždění začalo v noci z 23. na 24. dubna 1915 v Konstantinopoli, kdy došlo k prvnímu zatýkání mezi arménskou elitou. Při tomto Medz Jeghern („velkém zločinu“ nebo „velkém zlu“) zemřelo více než jeden a půl milionu křesťanů (Arméni, Syřané, Chaldejci, Asyřané a Řekové). Spolu s nimi bylo bez procesu zabito mnoho zahraničních biskupů, kněží, řeholníků a misionářů, včetně dvou Božích služebníků, ve dvou různých termínech a na různých místech, ale za podobných okolností.

4. června 2022 byl papežem Františkem prohlášen za blahoslaveného.

Scroll to Top