Gulielmo Massaja (1809–1899)
Služebník Boží Vilém Massaja (občanským jménem Lorenzo Antonio) se narodil 8. června 1809 ve čtvrti La Braja di Piovà d’Asti, nyní Piova Massaja. Léta dospívání (1821–1823) strávil pod vedením svého bratra Viléma, který byl farářem v Pralormu, v letech 1824–1826 byl seminaristou Královské koleje v Asti a 6. září 1826 přijal kapucínský hábit v Madonna di Campagna u Turína a řeholní jméno Vilém po svém bratru knězi. Po kněžském svěcení ve Vercelli dne 16. června 1832 a ukončení studií se ujal duchovní správy nemocnice sv. Mořice v Turíně (1834–1836), kde získal základní znalosti medicíny a chirurgie, a také byl zpovědníkem a rádcem budoucího sv. Josefa Benedikta Cottolenga. V letech 1836–1846 působil jako učitel teologie a filozofie v konventu Moncalieri-Testona a byl duchovním vůdcem budoucího italského krále Viktora Emanuela II. a vlastence Silvia Pellica, který byl předtím vězněn na brněnském Špilberku.
Rok 1846 byl rozhodující pro šíření katolického náboženství v Etiopii. Brevem ze 4. května 1846 papež Řehoř XVI. založil Apoštolský vikariát Galla (etiopský kraj) a další dvě brevia z 12. května jmenovala Massaju apoštolským vikářem a titulárním biskupem z Cassie. Biskupské svěcení přijal 24. května 1646 v římském kostele sv. Karla na Corsu.
Itálii opustil 4. června 1846 a na místo svého určení dorazil až 21. listopadu 1852 po překonání dobrodružných obtíží a utrpení. Osmkrát přeplul Středozemní moře, dvanáctkrát moře Rudé, čtyřikrát putoval Svatou zemí. Prožil čtyři útoky na abissinskou pevnost z Rudého moře, z Indického oceánu a ze Súdánu, čtyřikrát musel odejít do vyhnanství, taktéž čtyřikrát byl uvězněn, osmnáctkrát se ocitl v nebezpečí smrti. Těmito čísly bychom mohli shrnout jeho legendární misii, která jej řadí mezi největší apoštoly.
Po období počátečních pokusů o proniknutí do země bychom Massajovu misijní činnost v letech 1852–1879 mohli rozdělit na jasně vymezená období. V období misie v Galle (1852–1863) založil misijní stanice v Gudrò (1852), v Ennèreji (1854), v Kaffě a v Lagamaře (1855) a nakonec v Geheře (1859). Během svého pobytu v Evropě (1864–1866) se snažil dát misii pevnou organizaci, vypracoval katechismus, vydal první gramatiku gallského jazyka, který byl do té doby jen mluvený, a založil kolej sv. Michala v Marseilles (15. dubna 1866). V období misie v habešském království Šoa (1868–1879) působil jako rádce krále Medelika II. a roku 1868 zde založil misijní centra ve Fekerié-Ghemb a Finfinni, která se roku 1889 stala hlavním městem celé Etiopie pod jménem Addis-Abeba. Misijní činnost tohoto biskupa zvaného obyvatelstvem „Abúna Messias“ definitivně ukončilo vyhoštění, o kterém 3. října 1879 rozhodl císař Joannes IV. Biskup musel ve Smirně 23. května 1880 podepsat rezignaci.
Massajova dobrodružná cesta byla charakterizována velmi účinnou pastorací, k jejímž hlavním rysům patřilo vzdělávání mládeže (jehož nejznámějším plodem je Gabriel Gherba, který zemřel v necelých sedmnácti letech v pověsti svatosti), vytvoření domorodého duchovenstva, vysvěcení tří misijních biskupů (mezi nimi i sv. Justuna de Jacobis, prvního apoštolského vikáře v Abissinii), které se odehrálo 7. ledna 1849 v Massaua ve snad až komickém prostředí ohně a krve, napsání katechismu dokonale srozumitelného místní mentalitě, a schopnost přizpůsobit se prostředí a náboženskému cítění, zvláště četným a tvrdým habešským postům.
Otec Vilém také dokázal spojit evangelizaci se skutečným povznesením člověka. Propagoval prevenci a ochranu proti endemickým nemocem, zvláště proti neštovicím (byl nazýván „Otec Fantata“ = neštovice), bojoval za zrušení otroctví, organizoval vzdělávání a napsal sám mnoho školních učebnic, v době často se opakujících hladomorů a válek budoval střediska pomoci, usiloval o zastavení kmenových válek a o rozvoj afrických kmenů živících se převážně zemědělstvím. Připravoval opatrně půdu i pro diplomatické a vědecké mise, takže jej italská vláda jmenovala 1. března 1879 „plnomocným ministrem“ pro přátelské a obchodní styky mezi Itálií a oblasti Šoa.
Na tomto misionáři nás upoutá především jeho vyzrálá duchovní osobnost, kterou mistrovsky popsal Giuseppe Mellinaro: „Massajův způsob života nebyl jen prostý, ale přímo chudičký, své dlouhé cesty konal pěšky a bos, převlečený za trhovce (aby unikl riziku dopadení nepřáteli), pečoval o materiální zajištění a hygienické podmínky komunit, které založil, i všech ostatních, kteří se svěřovali do jeho lékařské péče a často jej zavalovali množstvím práce. Měl mnoho plánů, na evangelizaci navazoval vztahy afrických vůdců s Římem a Evropou (musel se tam pětkrát vrátit), dokázal se vyrovnat s nesčetnými nemocemi a protivenstvími. Měl odvahu říkat obezřetně pravdu i mocným, což mu velmi brzy zajistilo velkou morální autoritu a obdiv dokonce i u nepřátel. Jeho velikost můžeme lépe posoudit, když si uvědomíme, na kolika frontách musel bojovat; o jeho potížích můžeme číst v jeho spisech a vzpomínkách: mlčení Říma a nedostatek pokynů, na které musel dlouho čekat, zběhnutí křesťanů a spolupracovníků. Zvláště bolestná byla pro něj zrada otce Césara, kvůli němuž rozehrál všechny prostředky, i své vlastní pokání a kajícnost svých blízkých, dokud nedosáhl jeho konverze. Mnohokrát prožil okamžiky, kdy se všechno zdálo ztracené a celá misie zničená, ale nikdy se s pomocí milosti nepoddal utrpení a roku 1852 dokonce pronesl slib, že se do Evropy už nevrátí, aby pronikl mezi Gally.
Jeho mecenáš papež Lev XIII. jej 2. srpna 1881 jmenoval titulárním arcibiskupem ve Stauropoli a dne 10. listopadu 1884 kardinálem, přičemž se k němu obrátil těmito pochvalnými slovy: „A vy, pokorný synu sv. Františka, jehož jméno jste proslavil a posvětil nezměrnou námahou šíření víry, září purpuru římského budete ještě více šířit světlo apoštolského života, jehož jste vznešeným příkladem, a budete připomínat světu, jak mnoho může šířit opravdovou kulturu i pokorný žák klášterní, oživený závanem lásky Ježíše Krista.“ Tentýž papež jej svými proslulými latinskými distichy vyzval, aby sepsal své africké vzpomínky, které jej proslavily po celém světě a které zaslouženě patří mezi vrcholná díla misionářské literatury. Když Lvu XIII. oznámili, že biskup Massajo 6. srpna 1889 zemřel v San Giorgio a Cremano u Neapole, prohlásil: „Zemřel světec“.
Apoštol kmene Gallů inspiroval mnoho misionářů a výrazně ovlivnil zakladatele řeholních kongregací, mimo jiné blahoslaveného Daniela Comboniho, Giovanniho M. Francesca Jordana a Giuseppa Allamana. Roku 1914 byly zahájeny procesy jeho blahořečení. Dne 18. října 1993 biskup z Frascati pověřil dva censory prozkoumáním spisů tohoto služebníka Božího, což dokončili v roce 1994. Historická komise pracuje na přípravě své zprávy.
