Antonín Juvenál Valíček (1919–2001)

Narodil se v Štibořicích na Břeclavsku, kde vychodil pět tříd základní školy. V roce 1930 ho rodiče poslali do kapucínské Serafínské školy v Praze, protože se jejich syn chtěl stát knězem.

Nejdříve navštěvoval arcibiskupské gymnázium, které vedli jezuitští kněží. Pak v srpnu 1935 vstoupil do kapucínského řádu a přijal jménu Juvenál. Po roce noviciátu odjel studovat filozofii do holandského Breust-Eijsdenu. Po vypuknutí války se však s dalšími českými a slovenskými studenty musel vrátit. Jeho novým domovem se stal olomoucký klášter, kde studoval teologii. V červenci 1942 přijal kněžské svěcení a ještě následující rok se věnoval studiu. V létě 1943 byl přeložen do Prahy, ale kvůli záboru kláštera nacisty, se už po osmi měsících musel opět stěhovat, tentokrát do Opočna. Po válce se vrátil do Prahy, kde – stejně jako předtím v Olomouci či Opočnu – přednášel dogmatiku a patrologii.

Po záboru klášterů v dubnu 1950 byl krátce internován v Broumově a v září téhož roku odcestoval do slovenského Komárna, kde spolu s dalšími nastoupil k PTP. Po dvou týdnech pochodování beze zbraně a zpívání pokrokových písní byla jeho rota poslána do Podbořan, kde pracovala na různých vojenských stavbách. Duben 1951 strávil na Šumavě jako lesní dělník, v květnu už stavěl silnici kolem Malacek, pak následoval Liptovský Hrádek (za trest, protože odmítl podepsat tzv. Stockholmskou mírovou dohodu) a Banská Bystrica. U PTP sloužil plných 40 měsíců, až do 31. května 1953.

A protože mu režim nedovolil vrátit se ke kněžskému povolání, zůstal v Banské Bystrici, v podniku Stavoindustria, kde pracoval ještě jako PTP. A nebyl sám, spolu s ním tu našla práci dvacítka dalších kněží a seminaristů. Bratr Juvenál zde působil až do penze (1979), převážně v administrativě, také jako skladník, mistr, referent pro zásobování atp. Od roku 1956 začal studovat večerní školu zaměřenou na stavebnictví, protože si chtěl udělat maturitu, navíc to byla i podmínka pro jeho pracovní místo.

V roce 1965 se začal zajímat o práci v duchovní správě. Zkusil to v Brně, Olomouci, Praze i Košicích, uspěl až v Banské Bystrici. Prvního ledna 1967 nastoupil jako kaplan v Žiari nad Hronom, v srpnu 1968 byl přeložen do Brezna nad Hronom. V roce 1969 následovalo krátké kapucínské intermezzo ve Fulneku, kde se několik bratří pokusilo o společný řeholní život. Bratr Juvenál pracoval v Romo jako zásobovací referent a o víkendech vypomáhal v duchovní správě. Kvůli nastupující normalizaci se však brzy vrátil do Banské Bystrice i do Stavoindustrie. Díky farníkům ve Žiari získal státní souhlas ke kaplanské službě, vypomáhal také ve Staré Kremničce. V roce 1973 však o souhlas přišel; v letech 1975–1979 vypomáhal alespoň jako varhaník v Lubietové.

Ve stejný rok, kdy bratr Juvenál odešel do penze, zemřel kněz, který konal duchovní službu u Milosrdných sester svatého Kříže v Boršicích. Nabídl se jim jako zástup a ony mu velmi ochotně obstaraly souhlas církevního tajemníka. Ten se však vztahoval pouze na tuto řeholní komunitu, až po Listopadu 1989 se bratr Juvenál mohl kněžské službě věnovat naplno.

Veškerý svůj volný čas věnoval překladům duchovní literatury z angličtiny, němčiny a francouzštiny. V samizdatu vyšlo 17 jeho překladů, po Listopadu pak 13 knih (například Spiritualita křesťanského východu od Tomáše Špidlíka nebo Maria, zrcadlo církve od Raniera Cantalamessy).

• Narození: 15. června 1919
• Vstup do řádu (obláčka): 1. srpna 1935
• Kněžské svěcení: 5. července 1942
• Úmrtí: 17. prosince 2001
• Pohřben v kapucínském hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.