Rekolekce o adoraci

  1. V ADORACÍCH SE MĚNÍ DĚJINY SRDCE

OSNOVA ADORACE (Sešit II. 17.1./05)

  1. „Co vlastně chceš?“
  • Od sebe?
  • Od Boha?
  • Po čem doopravdy toužíš?
  • Jaké chceš mít prostředky, snahy ke svým cílům?
  1. „Co tě trápí?“
  • Tvou osobu?
  • Jaké vlastnosti?
  • Vzhled, schopnosti – neschopnosti?
  • Závislosti?
  • Ve vztazích: komunikace, činy, spory, napětí, nedorozumění?
  • Neodpuštění, závist, hněv, křivdy, žárlivost?
  • „Co s tím chceš dělat? Na sobě, ve vztazích?“
  • Jaké konkrétní činy podnikneš?
  • Jaký bude tvůj program, osnova?
  • Co podnikneš do měsíce?
  • Co podnikneš do půl roku?
  • Co uděláš hned? Čím začneš?
  1. „Co Ty, Bože, po mně vlastně chceš? Kým mám být? Jak Ti nejlépe sloužit?“
  • Naslouchej svému srdci, odpovědi máš vtištěné v něm Duchem Svatým.
  • Sleduj hlas a touhy svého srdce – nikoli svého egoismu, který by se chtěl zviditelnit.
  • Kým a Komu máš být? – služebníkem v rukách Nejvyššího – odtud pramení pokoj.
  • Vzpomeň si na své začátky.
  • Odkud a kam tě Pán povolal?
  • Do jakého způsobu života tě osobně uvedl?
  • Mezi jaký druh lidí tě osobně dovedl?
  • Jaké ideály a způsoby ti vtiskl sám Pán do srdce?
  • To znamená: v Božím duchu, Jeho způsoby je uvádět v život.

Např. tvrdost, hrubost, napětí, hádky, vynucování, nenávist, zloba, agrese, hněv… to jsou způsoby tohoto světa – jak prosadit své ego, aby se mi žilo dobře. Cíl není v touze, aby se bratrům dařilo lépe – ale abych já byl spokojený, oni mají být jen mými služebníky pro mou spokojenost…

Navrať se k původnímu ideálu, k První lásce: vážit si svého povolání, nesrovnávat se, sloužit zdarma, nenechat si posluhovat, být pokorný, klidný, zcela v rukou Páně.

Gal 5:19-25: „Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.“

V ADORACÍCH SE MĚNÍ DĚJINY SRDCE (Sešit IV. 22.9./07)

V adoracích se mění dějiny tvého srdce

Zde se mění minulost: neboť Kristus odpouští tvé viny – když lituješ, zpytuješ, vyznáváš se, klaníš se. Potom se naplňuje příslib: „Těm, kdo MILUJÍ Boha, VŠECHNO pomáhá k dobrému“ (Řím 8:28).

Zde se mění i přítomnost: stav tvého srdce, ze kterého vychází veškeré tvé myšlení, skutky, postoje, víra, naděje a především láska, bez které nemá nic cenu, hodnotu pro Království Boží. „Neboť ze srdce vychází vše“ (Mt 15:19).

V adoraci se mění i budoucnost: kterou Kristus bere do svých probodených dlaní i Srdce… Prozřetelnost Boží, se dotýká tvého osudu… “Pane, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země (Žl 126:4).

Vztah k Eucharistii

Chceš-li změnit svůj „osud“, změň i svůj přístup, vztah ke Kristu Přítomnému v Eucharistii.

NAKOLIK JE VÍRA V KRISTA PŘÍTOMNÉHO V EUCHARISTII – NATOLIK JE TVŮJ ČAS STRÁVENÝ U SVATOSTÁNKU.

JAKÁ VÍRA – TAKOVÝ ČAS PRO MODLITBU.

JAKÁ LÁSKA – TAKOVÁ TOUHA BÝT S KRISTEM, REÁLNĚ PŘÍTOMNÝM VE SVATÉ HOSTII.

Adorace a Kristus

Chvíle strávené u svatostánku Božího, jsou rozkoší pro Božské Srdce, které je plné útěchy. Neboť vůle Krista se začíná naplňovat:

  • člověk touží po Bohu, po své změně…
  • Andělé se též klaní vedle člověka a radují se, neboť jejich „klient“, svěřenec plní vůli Boží a je přítomen u Přítomného Pána.

Adoracemi nikdy neztrácíš, pouze ZÍSKÁŠ:

  • svůj pokoj, klid, důvěru, lásku i víru rozmnožíš
  • bude tě opouštět strach, nedůvěra i ďábel

Adorace a ďábel

Ďábel nemůže adorace ani vystát:

  • neboť jeho „klient“, objekt zuřivosti uniká
  • získává sílu, odmítá pokušení, začíná rozlišovat duchy, být moudrý, prozíravý
  • přestává se chytat do léček, a satan musí na posílenou duši vymýšlet nové a silnější nástrahy (a „zaměstnávat“ více odpadlíků od Boha, kteří by mohli být „účinní“ někde jinde)

Ve své pýše Proklatec nesnese, aby mu kořist unikala. Nesnese, když jeho nástraha zůstane ladem. To ďábla dohání k šílené zuřivosti – když slabý člověk odolá pokušením. Potom se Pekelník musí více angažovat, ztrácet čas i síly – „kvůli jednomu ubožákovi z hlíny“…

Ďáblovo působení na světce – Boží dopuštění

Proto také svatí, poustevníci, zasvěcené duše, svatí kněží a řeholníci-ce tolik upoutávají ďábli na sebe a sklízí díl jejich nenávisti přímo na sobě.

Tím, že Pán dovolí zlým duchům působit na světce v takové míře – dokazuje zlým duchům, že proti Kristu a Božím svatým nezmohou NIC. Velká dopuštění dopustí pouze na velké svaté. Kristus se neplete v tom, co kdo snese a vydrží, kdo obstojí v boji…

Nikdy se NEBOJ zlých duchů, jsou zatraceni, zlomeni. Buď služebníkem Vtěleného Slova, Živého, Mocného, Věčného, Všemohoucího Boha… Drž se SVÁTOSTÍ CÍRKVE – a budeš vždy pod ochranou Kristovy moci, vůle i lásky…

PŘÁTELSTVÍ S JEŽÍŠEM KRISTEM

„Přítel“ – ano, jsem opravdu tvůj přítel. A chci, aby ses ty choval ke Mně jako k Příteli.“

„Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce“ (Jan 15:15).

„Jediný Vládce, Král králů a Pán pánů“ (1Tim 6:15) – se rozhodl stát se naším Přítelem.

„Pane, jak se Ti mohu odvděčit za tak velké milosti? Křest, milosti, odpuštění, lásku?…“

„DŮVĚROU.“

Důvěra patří k podstatě přátelství, je sestrou Lásky.

Zahrada Pánova

Adorace je oázou, krásnou tichou zahradou – kde spolu přátelé nerušeně, důvěrně rozmlouvají.

„Kdykoli mám na tebe čas. Záleží na tobě, na tvé ochotě, touze, důvěře… chodit do Zahrady…

Já jsem v ní stále, protože je má. Zahrada ticha, pokoje, vnitřního míru… Rostou v ní plody (ctnosti) trpělivosti, spravedlnosti, věrnosti, tichosti, zdrženlivosti, mírnosti, statečnosti, moudrosti… Květy lásky tě mohou kdykoli potěšit, jsou tu pro tebe.“

Procházej tou Zahradou po boku mém. V ní ať spočívá tvá duše… A pokoj, čistota, poslušnost, chudoba ducha… bude sídlit v tvém nitru. Kdo je v této mé Zahradě, nežízní po rozkoších světa. Já sám mu dám pít z pramene života. Živou vodou, tryskající do života věčného, ho budu napájet.“

Téma důvěrné adorace:

  • -„Proč jsi za Mnou vlastně přišel?“
  • -„Co tě nejvíc trápí?“
  • -„Po čem nejvíc toužíš?“

ROZJÍMÁNÍ PO PROVINĚNÍ:

  • „PROČ K TOMU DOŠLO? CO BYLO PŘÍČINOU?“
  • „CO MI PROVINĚNÍ ODHALILO? O MNĚ? DRUHÝCH? VZTAHU?“
  • „PROČ LITUJI? KVŮLI SOBĚ – NEBO KVŮLI PÁNU?
  • KVŮLI SOBĚ: PORUŠENÉ PŘEDSTAVY, OBRAZ O SOBĚ – A REALITA…
  • KVŮLI PÁNU: URAZIL JSEM LÁSKU, SPASITELE…
  • PÁNU ZÁLEŽÍ NA KAŽDÉM POVSTÁNÍ ZE ZEMĚ
  • SATAN SE CHYTÁ KAŽDÉHO POKLESKU
  • V KRISTU JE SVOBODA, CTNOSTI – A JSOU KRÁSNÉ
  • „JAKÁ BUDE NÁPRAVA: KDY, JAK, PROČ?…“

Nevyčerpávat se dlouhými přípravami. To vede k máločemu. Setrvávej u zřetelné podstaty. Směřuj k jednomu: ABYS DOOPRAVDY CHTĚL A VĚDĚL PROČ…

„Kdo chce, toho nikdy neodmítnu – i kdyby byl v sebehorším hříchu.“

„I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělají jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“ (Iz 1:18).

Deníček sv. Faustyny Kowalské:

718   Má láska a mé milosrdenství jsou bezmezné.

723   V každé duši vykonávám dílo milosrdenství, a čím větší hříšník, tím má na mé milosrdenství větší právo. Všechna díla mých rukou jsou zpečetěna mým milosrdenstvím. Kdo důvěřuje v mé milosrdenství, nezahyne, neboť všechny jeho záležitosti jsou mými záležitostmi a nepřátelé se rozbijí na úpatí mého podnoží.

  1. V ADORACÍCH SE MĚNÍ CHARAKTER

„Zvu tě do modlitby. Z opravdové modlitby nespácháš hřích. Neboj se mne, já se ti nechci vzdalovat, ale ty se nevzdaluj mně – mému Srdci, které tě tolik a toužebně miluje.“

Adorace proměněné Hostie (Sešit IV. 2.7./07 a násl.)

„Pochop opravdu: JÁ JSEM V HOSTII ŽIVÝ, JSEM V HOSTII OPRAVDU PŘÍTOMEN, JSEM SKUTEČNĚ NA DOTEK, S TEBOU…

Já jsem reálně přítomen v Hostii – a po tobě chci, abys byl REÁLNĚ PŘÍTOMEN U MĚ. Z této reality vychází také uzdravení.

Mou Přítomnost máš 100% zaručenou v proměněné Hostii.

Není důležité, jestli v adoraci před proměněnou Hostií „cítíš“ mnoho či málo, důležité je, že JSME REÁLNĚ SPOLU…“

Je načase začít opravdu s OBNOVOU DUCHA a v duchu, s Duchem Božím. Duch Svatý je osobou milující, působící v srdcích svých věrných. On je SILOU, LÉKEM, UTĚŠITELEM, DÁRCEM POTŘEBNÉ SÍLY, MILOSTI, NADĚJE, LÁSKY A VÍRY…

Kontemplace

„Ke kontemplaci si neber nic, kromě svého otevřeného srdce. Při ní věnuj Pánu svůj čas – sebe samého.

V adoraci, která se stala kontemplací, vynech vše ostatní – kromě setkání našich srdcí. Prosby, přímluvy… na ně je prostor při jiných modlitbách, tam vkládej všechny drahé. Ale kontemplace ať je ti výhradně setkáním se Mnou – svým Pánem. Jen ty a Já, jen tvé srdce a MOJE SRDCE, jen my dva.

Neboj se, že je to nějaká ztráta. Dokud nebudeš proměněn – i tvé ostatní prosby, přímluvy, střelné modlitby… nebudou mít velkou účinnost, užitek. „Jak mocná je modlitba spravedlivého“ – daleko mocnější, než modlitby deseti hříšných…

Věř, že tě chci proměnit, že i ty můžeš být svatý – budeš-li velmi toužit po mé LÁSCE, která proměňuje.“

ROZJÍMÁNÍ O KRISTOVĚ MILOSRDENSTVÍ

„Zvu tě, abys rozjímal o MÉM MILOSRDENSTVÍ.

  • O MILOSRDENSTVÍ MÉM VŮČI TOBĚ PO HŘÍCHU.
  • O MILOSRDENSTVÍ TVÉM VŮČI BRATRU, BLIŽNÍMU.

Nebudeš-li svou duši živit v tomto duchu, nebudeš milosrdenství ani přijímat, ani dávat.

Ale když už jsi padl, hleď se PONOŘIT ZCELA DO MÉHO MILOSRDENSTVÍ. Ponoř se do něho jako tělo do vody. Svou duši zhoj v koupeli mého MILOSRDENSTVÍ.

Jedině tak budeš schopen měnit své srdce:

  • Od hněvu k toleranci, pochopení.
  • Od závisti k přejícnosti.
  • Od prožitku milosrdenství – k darování milosrdenství.

Cesta Božího milosrdenství

Nabízím ti nejkratší cestu, nejbezpečnější, nejopojnější… Je to CESTA MILOSRDENSTVÍ.

Jestliže JÁ nabízím milosrdenství tobě a zdarma, měl by ses učit ho ty nabízet podobným případům i ty…

Uč se mému přístupu:

  • JAK SE CHOVÁM JÁ K TOBĚ PO NEZDAŘILÉM DNU? Vyčítám? Vydírám tě? Hněvám se?… Nic z toho vůči tobě nepraktikuji. Naopak tě vedu šetrně pravou cestou – protože tě mám opravdu rád.
  • Uč se z mého přístupu k tobě, čerpej z něho milost, útěchu, poučení, příklad… Potom budeš tím „milosrdným bratrem“…

Co to znamená – být „milosrdným bratrem“?

Znamená nejdřív se naučit PŘIJÍMAT BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ – z něho žít, těšit se, investovat…

BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ JE NEJVĚTŠÍ INVESTICÍ BOHA DO ČLOVĚKA. SVOU CENOU PŘEVYŠUJE AKT STVOŘENÍ – PROTOŽE NA KŘÍŽI PLATÍ BŮH SVOU KRVÍ.

„Pokud se naučíš ŽÍT Z BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ:

  • Potěšíš mé Srdce svou důvěrou.
  • Oceníš mé zásluhy kříže a bolestí.
  • prožiješ smysl mé oběti a své záchrany.
  • Naučíš se přijímat lásku, dary.
  • Objevíš svou cenu pro Boha.
  • Naučíš se být milosrdný k druhým.“

Norma svatosti

Srovnej si jeden svůj přístup k druhému a ptej se:

„CHTĚL BYS, ABY SE CHOVAL BŮH K TOBĚ TÍMTO ZPŮSOBEM?“

Snadno získáš odpověď na „normu svatosti“.

Viz.: „Co nemáš rád – nedělej druhému.“

„Co chcete, aby lidé dělali vám – to všechno dělejte i vy jim.“

Toto jsou projevy milosrdenství – načerpané z přístupu Boha k člověku.

Ve škole Božího milosrdenství

„Uč se mé milosrdenství PŘIJÍMAT, PROŽÍVAT, ZAKOUŠET, ŽÍT V NĚM

UČ SE ŽÍT V BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ – A BUDEŠ OPRAVDU ŠŤASTNÝ.“

V adoracích se mění stav srdce

„Chvíle a prožitky v adoracích mění tvé srdce. Není to proto, že bys „zaplatil svým časem“ věnovaným Bohu – ale že tvé srdce se konečně posunulo od planého „chtěl bych“ – ke skutečnému „chci“.

A pokud pro změnu svého osudu děláš praktický krok ke Mně, já nezůstávám pozadu. Jsou to chvíle radostného a OBOUSTRANNÉHO ZALÍBENÍ A MILOVÁNÍ.“

Nedůvěra člověka k Boží lásce

Jsou mnozí lidé, kterým dělá potíže uvěřit tomu, že jsou Bohu velmi milí a dělají mu radost.

Stále je pro ně obtížná představa, že je Bůh opravdu miluje, daleko více, než miluje ženich nevěstu.

ROZUM jim napovídá při pohledu na Kříž: „Ano, Pán se za mě obětoval – má mě tedy rád.“

SRDCE ale volá pravý opak: „Pro můj hřích mě Bůh nemůže mít rád!“

Postoj srdce vychází z velkého zranění a kloubí se i s pýchou. „Bůh mě může mít rád – ale až JÁ se učiním dokonalým. A pokud se neměním podle svých představ a snů – nemůžu se mít rád. A budu se trestat za to, že nejsem dobrý.“ Místo toho, aby se duše ponořila zcela do Božího milosrdenství v těžkých chvílích – raději ztrestá sama sebe za nedokonalosti…

SEBEODMÍTÁNÍ JE NEJVĚTŠÍM TRESTEM, KTERÝ SI ČLOVĚK MŮŽE ULOŽIT.

Boží milosrdenství jako lék na rány

Problém řeší VZTAH SE MNOU – MILUJÍCÍM BOHEM…

Místo zoufalství, vzpoury, hněvu, destrukcí… forem neřestí… se ponoř do mého MOŘE MILOSRDENSTVÍ a buď v něm jako má NEVĚSTA NA DOVOLENÉ U MOŘE.

„Letité postoje, zlozvyky, stavy… nemůžeš zvládnout rychle, ani svými silami. Nechtěj to po sobě, netlač na sebe silou – neboť potom hrozí pád.

Letité postoje, zlozvyky, staré rány, jizvy na duši od satana… to vše se DÁ LÉČIT: PONOŘENÍM DO MÉHO MILOSRDENSTVÍ.

Mé milosrdenství je jako žhavá láva – vypálí každou strusku, vše nečisté spálí…

Na tobě chci, abys chtěl se do mého milosrdenství ponořit zcela a bez výhrad = tzn. nenechat si oblasti, „v kterých se zlepším vlastními silami, abych naplnil svou pýchu a falešnou hrdost a mohl se pyšnit i před druhými, že jsem to dokázal sám“…

To jsou postoje v srdcích mnohých lidí – a jsou zdrojem očistcových bolestí…

Místo trápení nad svými neduhy, které stejně nevede k růstu – ponoř se do mého milosrdenství, které koná v srdcích ZÁZRAKY.

Nezměníš se svou silou, ale mým MILOSRDENSTVÍM! Noř se do mého milosrdenství, kdykoli přicházíš do úzkostí, zmatků, pokušení…“

Skutečná svoboda

Pán nabízí skutečnou svobodu, ale cesta k ní má své podmínky, jsou to vlastnosti lásky:

  • pravidelné adorace
  • nořit své neduhy do Božího milosrdenství
  • chovat se jako nevěsta v ženichově domě, jako dítě na matčině klíně, jako syn – dědic v otcovském domě
  • prožívat tyto přístupy Boha k sobě
  • znát a mít svou důstojnost, sebeúctu
  • prožívat dary od Boha a dávat je okoušet druhým lidem

Kristova největší radost v kontaktu s námi

„Dej mi konečně své srdce! Jak toužím se v něm oslavit, ho proměnit!

Těžko se ti věří, že bys centrem mé pozornosti mohl být i ty, jako byli moji svatí…

Tento postoj můžeš změnit:

  • 1) PONOŘ SE DO MÉHO MILOSRDENSTVÍ
  • 2) DŮVĚŘUJ MI JAKO MALÉ DÍTĚ

A VĚŘ, ŽE TYTO DVA DUCHOVNÍ KROKY, HLUBINY DUŠE, JSOU MOU NEJVĚTŠÍ RADOSTÍ V KONTAKTU S VÁMI.

A Z TOHO ŽIJ, Z TOHO SE RADUJ, SLUŽ…

Mé milosrdenství je záchranný kruh pro tonoucí.

Adorace je oázou pokoje

Adorace je oázou pokoje. Je přístavem spásy, věčnou nadějí, sídlem Ducha Božího.

Kdykoli adoruješ, vždy je Bůh přítomen osobně… Toho si važ, na to spoléhej, z toho žij…

Kdykoli adoruješ, tak Bůh je „pro tebe“ – a ty pro Boha. To jsou chvíle, kdy se proměňuje srdce.

Znovu s tím začni, nepodléhej beznaději… Láska se dostaví, u pramene milosti duše pookřeje…

Nejde o nic mimořádného, speciální úkony… Být prostě s Bohem, celým srdcem, pod Boží milostí, v jeho milosrdenství. To tě bude chránit jako štít, bude tvým světlem, silou, nadějí i láskou. Uč se milosrdenství přijímat – pak budeš schopen ho i dávat.

Adoracemi roste a mění se charakter (Sešit IV. 21.9./07)

„Adoracemi:

  • Vyjadřuješ svou lásku ke Mně.
  • V nich dorůstáš ke zralosti.
  • V nich se naplňují tvé potřeby přímo v srdci – potom nebudeš potřebovat náhražky…
  • Zde získáš chuť do života i služby.
  • Jsi blízko Božímu Srdci, jako jeho malý utěšitel.
  • Zde roste a mění se tvůj charakter, zaměření.“
  • NĚKTERÉ ZPŮSOBY ROZJÍMÁNÍ PŘI ADORACI

ZÁKLADNÍ ROZJÍMÁNÍ

  1. „Co vlastně chceš?“

–        Od sebe? Od Boha? Po čem doopravdy toužíš?

–        Jaké chceš mít prostředky, snahy ke svým cílům?

  1. „Co tě trápí?“

–        Tvou osobu? Jaké vlastnosti? Vzhled, schopnosti, neschopnosti? Závislosti?

–        Ve vztazích: komunikace, činy, spory, napětí, nedorozumění?

–        Neodpuštění, závist, hněv, křivdy, žárlivost?

III.    „Co s tím chceš dělat? Na sobě, ve vztazích?“

–        Jaké konkrétní činy podnikneš? Jaký bude tvůj program, osnova?

–        Co podnikneš do měsíce? Co podnikneš do půl roku? Co uděláš hned? Čím začneš?

MEDITOVAT A ŽÍT Z TOHO, JAKÝ VZTAH MÁ BŮH KE MNĚ

  • „Kdo jsem? Jaký jsem? Čím toužím být?“
  • „Kým jsem pro Boha? Pro koho tu jsem? Pro koho a co konám?“
  • „Proč to konám?“
  • „Co slibuji? Co dostávám?“
  • „Co mne čeká? Kdo mi to zasloužil? Co pro mne vybojoval?“
  • „Jak to vše žiji? Jak mi je s Bohem v Trojici?“
  • „Žiji z toho? Z čeho žiji?“

DŮVĚRNÁ ADORACE

  • „Proč jsi za Mnou vlastně přišel?“
  • „Co tě nejvíc trápí?“
  • „Po čem nejvíc toužíš?“

VÝBĚR BOŽÍHO SLOVA

Lectio: četba úryvku Písma svatého – několikrát opakovaná.

Selectio: výběr slova, verše – které mne zaujalo, oslovilo.

Silentio: rozjímání vybraného verše – v tichu.

Punctum: vybrání, volba verše, které mne bude doprovázet – den, dva, týden…

PROSBY, DÍKY, CHVÁLY

Prosby: prosíme za něco, žádáme za někoho, potřebujeme něco pro sebe…

Díky: vzdáváme Bohu díky za to – co učinil pro nás, pro mne, ve světě…

          „Děkuji Ti, Bože, že jsi mi pomohl najít práci; vyřešit problém; spor…“

          „Děkuji Ti, Bože, za uzdravení dcery; za svoje manželství; kněžství…“

          „Děkuji Ti Bože, za milost křtu; za přijetí; za odpuštění viny…“

Chvály: vzdáváme Bohu chvály za to – jaký je, za Boží Vlastnosti

          „Chválím Tě, Bože, že jsi tak milosrdný, věrný, dobrotivý, laskavý Otec…“

          „Chválíme Tě, Bože, za tvou Prozřetelnost, že znáš naši budoucnost, co nás čeká…“

          „Chválíme Tě Bože, že jsi spravedlivý, pravdivý, plný lásky a slitování…“

CO UČINIL BŮH

  1. Co Bůh učinil pro spásu duší při Stvoření?
  2. Co Bůh učinil a vytrpěl při Vykoupení?
  • Co Bůh připravuje duším ve Věčné slávě?

HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ S PÁNEM

Cíl: „Jaký je můj cíl? Čeho chci dosáhnout? Co chci změnit? Jak má vypadat budoucnost?“

Možnosti: „Jaké mám prostředky k dosažení cíle? Možnosti, pomůcky, opory, zdroje?…“

Kroky: „Jaký bude první krok? Co udělám jako první? I krůček – ale důležitý…“

DELŠÍ ROZJÍMÁNÍ

  1. Příprava: Bůh je přítomen všude a je se mnou.

Bůh je v mém srdci.

Představ si Ježíše vedle sebe – „u jednoho stolu“…

Doporučení: Zastav se na chvíli u jedné z těch myšlenek. Pokoř se před Velebností Boží a pros za odpuštění hříchů. Klaň se Pánu. Pros o pomoc se dobře a soustředěně pomodlit – o milost Ducha Svatého. Vzývej Pannu Marii, Anděla Strážného a svaté.

„Chci, aby moje přesvědčení o duchovních věcech bylo pevné a živé.“

  1. Předmět: Nějaká velká pravda: nesmrtelná duše; nebe; peklo; očistec; smrt; Bůh…
  2. Nějaká ctnost nebo neřest…
  3. Nějaké tajemství z života Krista Pána: Narození; Kázání; Utrpení…
  4. Nějaká četba úryvku Písma svatého…
  • Způsob: Přemýšlej a rozjímej o zvolené pravdě. Představ si místo, událost, děj – jako bys byl té události osobně přítomen. Všímej si důkladně – co, kdo a proč hovoří nebo jedná. Jak bys jednal, co bys dělal ty, kdybys tam byl?…

Uvažuj, že žít dobře, zbožně a vyhýbat se hříchu – je spravedlivé, důležité a zásadní pro život přítomný a zvláště budoucí…

  1. Obrácení na sebe: Nestačí mít krásné myšlenky a nadchnout se v rozjímání – je třeba učinit závěry pro praktický život.
  2. Zkoumej své potřeby, své hříchy a chyby…
  3. Uvaž, jak jsi ještě daleko od ctnosti, o které jsi právě rozjímal…
  4. Učiň rozhodnutí – co bude jinak? Co a jak změníš? Co budeš dělat?…
  1. Prosby: Mluv s Kristem Pánem jako se svým Dobrodincem, Otcem, Přítelem.
  2. Připomeň Mu, že tolikrát slíbil, že splní důvěrnou modlitbu.
  3. Řekni, že tvoje slabost zmůže vše – s Jeho milostí. Řekni Mu, že toužíš být stále lepším, abys mu lépe sloužil a více Boha oslavoval. Vyznej mužně, že nedůvěřuješ svým schopnostem, ale spoléháš jedině na Jeho zásluhy a Jeho utrpení. Vzývej Pannu Marii, Anděla Strážného a svaté.
  1. Rozhodnutí k činu: Slib, který potvrdí, že moje prosba je upřímná a vážná.
  2. Předsevzetí: „Dnes či jindy při té nebo oné příležitosti vykonám tento dobrý skutek nebo se vyhnu této chybě…“
  3. Vytrvalost: Nedám se odstrašit žádným neúspěchem. Když se mi něco nepodaří, nebudu zoufat, ale snažit se dál.
  4. Poděkuj nakonec Pánu Bohu.

ROZJÍMÁNÍ PODLE SVATÉHO IGNÁCE Z LOYOLY (1491-1556)

  1. Před modlitbou: – Určit místo, kde budu rozjímat.

– Určit dobu, kdy budu rozjímat.

– Přečíst si text, který budu rozjímat.

  1. Vlastní rozjímání: a) Příprava k naslouchání a přijetí Božího slova.

– Uvědomění si Boží Přítomnosti.

– Prosba o Boží pomoc.

  1. b) Rozjímání – Představit si místo a scénu.

– Sledovat, co se děje v textu, jak jednají jednotlivé osoby.

– Zastavit se tam, kde se mě úryvek dotýká, ke mně mluví.

  1. c) Závěr – „kolokvium“: mluvit s Pánem jako přítel s přítelem.

– Poděkování.

– Rozloučení.

  • Po rozjímání: Zrekapitulovat modlitbu a poznamenat, co bylo důležité.
  • Jak jsem se modlil?…
  • Co jsem přijal, co jsem cítil, na co jsem se soustředil, slova, která se mě dotkla?…

SCALA PARADISI – STUPNĚ K RÁJI

Lectio: četba –                     „Hledejte“

Meditatio: rozjímání –         „a naleznete,“

Oratio: modlitba –               „tlučte“

Contenplatio: nazírání –     „a otevře se vám.“      (Mt 7:7)

Hledejte při četbě a naleznete v rozjímání, klepejte v modlitbě a bude vám otevřeno v kontemplaci.

Čtení: důkladné čtení Písma svatého; horlivě a často.

Rozjímání: snaha mysli vypátrat pod vedením rozumu skryté pravdy.

Modlitba: oddané zaměření srdce k Bohu, odstranit zlo a dosáhnout dobro.

Nazírání: povznesení mysli ponořené do Boha nad sebe, zakoušení Boha.

Čtení: kopání základů pro dům.

Rozjímání: stavba základu a vlastní stavba.

Modlitba: vsazování oken a dveří.

Nazírání: bydlení, rodinný život, návštěvy.

Čtení: Zpráva o pokladu, mapa.      Trhání hroznů.            Sklizeň obilí.

Rozjímání: Cesta k pokladu.                       Lisování hroznů.         Výroba mouky.

Modlitba: Nalezení pokladu.           Kvašení.                      Kvašení těsta.

Nazírání: Užití pokladu.                  Kvalitní víno.             Pečení chleba.

Čtení: hledá slast blaženého života.

Rozjímání: nalézá ji.

Modlitba: žádá o ni.

Nazírání: zakouší ji.

Přejít na začátek