Kapucínský klášter v Brně
Kapucíni přišli do Brna v roce 1604 na pozvání olomouckého biskupa Františka z Dietrichštejna. Pro svůj první klášter si vybrali místo na východním předměstí, kterému se říkalo Před Měnínskou branou, a na jaře téhož roku položili základní kámen. Stavbu pravděpodobně financoval právě kardinál Dietrichštejn a moravský zemský hejtman Ladislav Berka z Dubé, bratr pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé, jenž inicioval příchod kapucínů do Čech.
První klášter za hradbami
Jak tento klášter vypadal, nevíme. Ale zřejmě se příliš nelišil od toho, který dodnes stojí pod katedrálou na Petrově. Kapucíni totiž stavěli podle jednotného vzoru, který se přizpůsoboval pouze terénním podmínkám. Kostel byl zasvěcen svatému Františkovi z Assisi a v roce 1606 jej vysvětil samotný kardinál Dietrichštejn. Na jeho výzdobě se podílel vynikající malíř Kosmas z Castelfranca, kněz benátské provincie, který tvořil nejen pro vznikající kapucínské kostely, ale také pro císaře.
Na konci třicetileté války, když Brno obléhali Švédové, však kapucíni o svůj klášter přišli. Vojenský velitel města Raduit de Souches totiž nařídil srovnat se zemí všechny domy před hradbami, aby si v nich švédská vojska nemohla najít oporu. V březnu 1645 byl kapucínský klášter zbořen. Bratři našli azyl nejdříve na staré radnici, později bydleli v měšťanském domě vedle Biskupského dvora.
Druhý klášter na Uhelném trhu
Pro svůj druhý klášter si kapucíni vybrali místo na Uhelném trhu (dnešní Zelný trh). Stavba trvala plných osm let (1648–1656) a provázely ji značné technické a finanční těžkosti.
Pozemek pro nový kostel daroval hrabě František Magnis, rodný bratr kapucínského diplomata Valeriána Magniho. Stály na něm tři domy, které byly posléze zbořeny. Pro stavbu kláštera bylo postupně vykoupeno dalších šest domů v sousedství. Peníze na stavbu kapucíni získali od dobrodinců, mezi největší patřil moravský zemský hejtman Kryštof Pavel z Liechtenštejna-Kastelcornu a Ferdinand Mencl z Kolsdorfu, přísedící královského tribunálu v Brně.
Druhý kapucínský kostel byl slavnostně vysvěcen 7. května 1656 olomouckým světícím biskupem Janem Gobbarem. Už však po šesti letech bylo nutné snést jeho cihlovou klenbu kvůli špatně postaveným zdem a nepevným základům. Na dalších téměř sto let ji nahradil plochý dřevěný strop.
Největší kapucínský rozkvět
Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami. V roce 1753 se kostel rozšířil o kapli sv. Fidela a dřevěný strop byl nahrazen novým zděným klenutím.
Samotný klášter se rozrostl o tzv. Trenckovo křídlo, což bývá dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck. V roce 1764 byla v této části kláštera dokončena stavba nové knihovny. Dodnes se v ní dochoval původní barokní nábytek a knižní fond čítá na osm tisíc svazků. Strop zdobí freska malíře Josefa Sterna, která zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána.
Likvidace a postupná obnova
V dubnu 1952 byli bratři vyhnáni v rámci komunistické akce K. V roce 1952 se správcem budov stalo Moravské muzeum v Brně (dnešní Moravské zemské muzeum). Své depozitáře sem přestěhovalo až po rekonstrukci z přelomu 50. a 60. let. Stavební úpravy sice staticky zabezpečily budovy kláštera, zároveň však setřely jejich historický ráz a specifické prvky kapucínské architektury. Kapucíni se do svého kláštera vrátili v roce 1990. V polovině 90. let se pustili do postupné rekonstrukce areálu, která budovám navrátila jejich původní barokní charakter.
