Kolik chlebů máte?

Curia Generalis
Fratrum Minorum Capuccinorum
Prot. N. 01060/15

KOLIK CHLEBŮ MÁTE?

Okružní list generálního ministra po setkání svolaném do Frascati¹ o imigrantech a uprchlících v Evropě

Všem bratřím Řádu,
sestrám klariskám-kapucínkám

1. Ježíšova otázka

„Kolik chlebů máte?“² Touto otázkou se Ježíš obrací na své učedníky, co mu dali najevo svou bezradnost a neschopnost tváří v tvář hladovému a unavenému davu. Bylo jich opravdu hodně. Pět tisíc mužů, nepočítaje ženy a děti, a to, co bylo k dispozici bylo pár chlebů a několik rybek.

S podobnou bezradností se náš zrak upírá na nesčetný zástup imigrantů a uprchlíků, kteří se snaží dostat do Evropy poté, co se dostali přes Libanon, Turecko a další země, a uvědomujeme si, že situace je dramatická. Není to jen Evropa, které se týká tento migrační proud, pomyslete na množství lidí, kteří se snaží překročit hranici mezi Mexikem a Spojenými státy, i na ty, kdo se z různých afrických zemí snaží dostat přes Středozemní moře. Zatímco vám píši, tiskové agentury zveřejňují zprávu o dalším ztroskotání u tureckého pobřeží, při kterém zemřelo šest dětí. V těchto dobách se pozornost upírá především na Evropu, ale bylo by mylné myslet si, že se jedná pouze o evropskou otázku.

Osob, které utíkají je tolik, tak mnoho, mnohem víc, než těch pět tisíc, které Ježíš objal svým pohledem. Nahánějí strach a z několika stran se stavějí zdi, aby se zabránilo jejich cestě. Jsou i lidé, kteří by je chtěli nahnat zpět, odkud přišli. Ti, kdo jsou ochotni je přijímat, se ptají, co se dá dělat tváří v tvář takové katastrofě. Jako bychom téměř slyšeli podobnou otázku Ježíšových učedníků: „Kde najdeme v poušti tolik chlebů, abychom nasytili tak velký zástup?“

2. Mějte Ježíšovo smýšlení – soucit

Bratři, připomněl jsem vám evangelní úryvek o rozmnožení chlebů, aby pohled na dramatické události imigrantů byl osvícen vírou, a to v nás má vzbudit Ježíšovo smýšlení: „Cítím soucit se zástupem. Už tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Nechci je rozpustit hladové, aby jim cestou nedošly síly.“ Ježíš zakouší „soucit“, dojímá ho jejich prázdný žaludek, jejich utrpení, do té míry, že k sobě volá učedníky: je třeba něco udělat! Mysleme na svatého Františka, kterého se dotýká utrpení malomocných, pak jim „prokáže milosrdenství“.

Drazí bratři kapucíni, ať už se nacházíme v jakékoli části světa, nedělejme, že nevidíme, neprocházejme okolo, nestavějme zdi strachu a dobře myšleného pokrytectví. Utrpení, které tito lidé prožívají, beznaděj, která je vepsána v jejich tvářích, nás opravdu mohou pohnout k soucitu, s odvoláním na naši lásku a minoritu. Neupadněme do obecný postojů, které vytvářejí nezájem, nebo vedou k výrokům typu: „proč nezůstali ve svých domovech?“ Naše povolání k následování Ježíše Krista, podpořené charismatem Františka z Assisi, nás vede k tomu, abychom se ztotožnili se soucitným srdcem Ježíšovým. On, Pán, by se nás, jako tehdy, zeptal: „Kolik chlebů máte?“. Aktualizovaná otázka by dnes mohla znít: „Kolik míst a kolik nevyužitých prostor máte? Kolik prostředků a kolik peněz můžete dát k dispozici?“ Naše odpověď se nebude moc lišit od odpovědi učedníků: „Máme jeden prázdný konvent a máme pár nepoužívaných prostor v domech, v nichž žijeme, ale co to je, pro tak velkou katastrofu? Už máme tolik aktivit a teď se objeví ještě další naléhavá potřeba!“ Ježíš by pravil: „Posaďte se, bratři“, „vstupte, bratři!“ Sdílení znovu povede k zázraku!

Náš pohled víry, naše touha něco vykonat se často musí vyrovnávat s předpisy a zákony jednotlivých států. Tak se může třeba stát, že pro stavební nedostatky, jako např., že elektrické zásuvky jsou příliš nízko u podlahy, příslušné úřady odmítají přijmout nabídku konventu, který je jinak vhodný. Navzdory nepředvídaným záležitostem a byrokratickým překvapením věřím, že je hluboce evangelní využívat všech příležitostí a znamení, které máme k dispozici, abychom vytvářeli přívětivý způsob myšlení vůči imigrantům a uprchlíkům.

3. Setkání ve Frascati

To vše, co jsem až dosud popsal, mě vedlo k tomu, že jsem svolal setkání do Frascati, abychom tam zvažovali, sdíleli a plánovali, kudy dál. Setkání se konalo 15.–16. října t. r. a zúčastnilo se jej 35 bratří ze 17 zemí, zvláště z Evropy, ze Středního východu a z Afriky. Přítomné bratry uvedli do problematiky odborníci z Mezinárodní charity, z Jezuitské uprchlické služby a dvou sester z Unie generálních ministrů, které se tím zabývají.

Vyslechli jsme si obzvláště dojemná svědectví o již získaných zkušenostech v rámci Řádu, a to zvláště na místech, kterých se to nejvíce týká, jako jsou Libanon, Malta, Řecko a Itálie. Bratr Abdallah z Libanonské kustodie sdělil, že v jeho zemi je 1,2 milionu syrských uprchlíků, což tvoří 25 % místního obyvatelstva. To nepochybně přináší jeho zemi velké problémy, ať už ekonomické, či nedostatku potravin, tak i sociální jako je za každou cenu snaha získat pracovní místo. Naši bratři, i díky příspěvkům z generální kurie, začali přijímat některé rodiny, aby se postarali o školní vzdělávání jejich křesťanských dětí a aby jim zabezpečili zdravotní ošetření.

Bratr Gianfranco Palmisani, provinční ministr Římské provincie v Itálii, nám vyprávěl, jak jeho provincie dala k dispozici více než jeden prázdný konvent, a to v úzké spolupráci s příslušnými úřady. Ale také nám br. Gianfranco uvedl i případ, kdy nabízenou nemovitost úřady odmítly kvůli příliš velké koncentraci uprchlíků v dané oblasti.

4. Co můžeme dělat?

Kritická situace trvá a naše snaha nesmí polevit. Sdělovací prostředky nás informují o tom, že mnohé státy udělaly velká prohlášení, jak chtějí přijímat, ale z důvodů pohodlnosti a z politických důvodů váhají to uskutečnit. Je naším úkolem být na blízku imigrantům a uprchlíkům. Namísto velkých slov a prohlášení je třeba odpovídat evangelní konkrétností schopnou rozvíjet solidární projekty. Kromě toho využívejme své síly k tomu, abychom šířili smýšlení, které má úctu ke každé lidské osobě, ať už je jakéhokoliv náboženství či rasy. Podporujme iniciativy i místa, kde by občané jednotlivých států mohli poznávat uprchlíky, aby se vytvářely přátelské vztahy a získávala podpora.

Máme-li nevyužívané objekty, které jsou v dobrém stavu, nebojme se je nabídnout příslušným úřadům pro tyto účely. Proč nevzít jednotlivce nebo rodinu do prostor konventu, které nejsou používány?

Jeden z návrhů, který se objevil během setkání ve Frascati, je návrh vytvořit některá mezinárodní bratrská společenství, která by sloužila uprchlíkům na místech, kde jich nejvíce prochází, jako jsou Lampedusa, Řecko a Rakousko, abych jmenoval alespoň některé. Tento návrh je náročný a velmi dobrý, ale třeba ho ještě promyslet.

Jestliže po prozkoumání, promyšlení a rozlišování, dojdeme k závěru, že nemůžeme dát nic z nemovitostí nebo konkrétního přijetí, vždy nám zůstane možnost poslat příspěvek do záchranného fondu ekonomické solidarity našeho Řádu nebo jiných organizací, které se angažují v této oblasti. Když se Ježíš ptá učedníků, kolik mají chlebů, nežádá je, aby dali jen to, co mají navíc, ale i to, co je nutné pro jejich život. Pán stejně naléhavě tluče i na naši bránu! Udělejme to své a on se postará o to ostatní. Žádám vás, abyste si přečetli s otevřeným a soucitným srdcem 25. kapitolu Evangelia sv. Matouše, od verše 31., což je naše vademecum pro projekty solidarity. A nikdy nezapomínejme, a podtrhuji nikdy, na slova Ježíšova: „co jste učinili jednomu z těchto maličkých, mně jste učinili“ (Mt 25,40).

5. Na cestě s naší chudobou

Drazí bratři, jdeme vstříc svátkům Narození Páně, učiňme to tak, abychom každý nesli chudobu několika chlebů a pár ryb, ale dejme je Jemu. Musím to udělat já, který mezi vámi sloužím jako generální ministr, udělej to i ty, kdo sloužíš jako provinční ministr či kustod, udělej to i ty, drahý bratře, ať už žiješ v jakékoli části světa, a ať v tomto Svatém roce milosrdenství kážeš a svědčíš o Boží lásce každému člověku. Čiňme tak společně, bratři, abychom hlásali, že naše bratrské společenství založené svatým Františkem je schopné rodit znamení naděje, přijetí, velkorysosti, téhož, co dal Kristus, když nám daroval život. Dělejme to společně jako svědectví, že jsme nejen dostali milost jít tam, kam nikdo nechce jít, ale i přijímat ty, které mnozí odmítají. Mnozí nám budou nadávat, budou nám říkat, že přinášíme nebezpečí, že máme bránit národní hrdost, že tito lidé nám budou krást pracovní místa atd. Odpověď na toto vše je napsána v evangeliu.

Ve svém srdci toužím po tom, abych se brzo dočetl, že jste odpověděli na tuto mou výzvu. Žádám, aby byl tento list doručen každému bratrovi Řádu.

Přeji vám čas naplněný darovaným i přijatým milosrdenstvím. Všem přeji krásné a požehnané Vánoce a ať vám rok 2016 přinese sílu i odvahu, které se rodí z víry!

S bratrským pozdravem

br. Mauro Jöhri
generální ministr OFMCap.

V Římě, 8. prosince 2015
Na Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie, patronky našeho Řádu